Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Jakmile uviděla rozkvetlé lesní květy, začala je pro babičku sbírat do kytičky. V hlubokém lese žil také zlý vlk. Karkulku zahlédl a začal ji zpoza stromů sledovat. Po chvíli jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se: Kam jdeš, Karkulko?
K babičce, odpověděla Karkulka. Nesu jí k narozeninám košíček plný dárků. Bydlí v chaloupce za tímhle lesem.

Vlk se podíval do svého diáře, a když zjistil, že má celé odpoledne volno, rozběhl se k babiččině chaloupce, aby tam byl dřív než Karkulka. Zaklepal na dveře. Kdo to klepe? ptala se babička. To jsem já, Karkulka. Jdu ti popřát hezké narozeniny a nesu dárky, odpověděl jí vlk tenkým hláskem. Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák brýle, na hlavu babiččin čepec a vlezl si do postele.